O vrzavém hlemýžďovi

Alois Mikulka
Sbíral jsem
vám na pasece v lese maliny do modrého džbánečku.
Slunce svítilo, včely
bzučely a ptáci zpívali. Když jsem měl džbáneček plný, dostal jsem hlad. Sedl
jsem si na prohřátý kámen, vytáhl z kapsy chléb s máslem a zakusoval jsem se do
něj, zajídal malinami a předobře si hověl.
Tu se mi zdálo, že slyším
jakési vrzání. Myslel jsem si napřed, že to vržou zuby o chleba, ale chléb byl
docela měkký, včera upečený. Tu jsem v trávě zahlédl tu podivnou věc.
Byl
to hlemýžď - ale takového jsem ještě neviděl. Měl pásy jako tank a na zádech
žlutý domeček jako cirkusáci. A houkačku měl a světla jako nějaké auto. A
faječku v puse, baf, baf, objíždí každý kamínek a houká, podjíždí travičky a
větvičky. Jel pomaloučku - a všechna kolečka, co jich měl, vrzala, každé jinak,
až mráz šel po
zádech.
obrázek použit z www.clker.com