O vrzavém hlemýžďovi  
Alois Mikulka

Sbíral jsem vám na pasece v lese maliny do modrého džbánečku.
Slunce svítilo, včely bzučely a ptáci zpívali. Když jsem měl džbáneček plný, dostal jsem hlad. Sedl jsem si na prohřátý kámen, vytáhl z kapsy chléb s máslem a zakusoval jsem se do něj, zajídal malinami a předobře si hověl.

Tu se mi zdálo, že slyším jakési vrzání. Myslel jsem si napřed, že to vržou zuby o chleba, ale chléb byl docela měkký, včera upečený. Tu jsem v trávě zahlédl tu podivnou věc.

Byl to hlemýžď - ale takového jsem ještě neviděl. Měl pásy jako tank a na zádech žlutý domeček jako cirkusáci. A houkačku měl a světla jako nějaké auto. A faječku v puse, baf, baf, objíždí každý kamínek a houká, podjíždí travičky a větvičky. Jel pomaloučku - a všechna kolečka, co jich měl, vrzala, každé jinak, až mráz šel po zádech.                  
obrázek použit z www.clker.com